EMOČNÍ CHLAD JAKO FORMA PSYCHICKÉHO TÝRÁNÍ MEZI PARTNERY

Blízké vtahy mezi dvěma dospělými partnery jsou z celé řady důvodů fascinujícím jevem. Od způsobů jejich navazování, přes průběh i ukončování. Nic v životě dospělého člověka nedokáže vybudit tak silné emoce jako právě osobní vztah. Od intenzivně pozitivních, ve kterých pociťujeme absolutní euforii a nevidíme napravo ani nalevo, až po extrémní podoby negativních emocí, které mají vysoký potenciál ubližovat dlouhodobě. Celé dny, týdny, měsíce i roky.Partneři si v blízkých vztazích ubližují různými způsoby. Často i nevědomě a velmi často jen proto, že správně nepřečtou očekávání toho druhého. To je snadno napravitelný jev. S odbornou pomocí nebo i bez ní, když spolu dokážeme mluvit.

Specifickou formou partnerského násilí je emoční chlad a emoční nedostupnost. Mnoho partnerů toto praktikuje s jasným cílem: „zbavit se toho druhého“, protože nemají dost ochoty vztah zlepšovat nebo ho kultivovaně ukončit. Pojďme se na tuto negativní metodu podívat blíže. Třeba zjistíte, že jste její obětí nebo možná i pachatelem.

Základem blízkých mezilidských vztahů, jsou vzájemné pozitivní emoce. Ty jsou zpracovávány v hlubokých částech mozku, zvláště takzvaného limbického systému, který si jede po svém a racionální složky našeho uvažování zcela potlačuje. Proto, když jsme zamilovaní, „nevidíme, neslyšíme, nepřemýšlíme…“, i když se nám ostatní snaží vztah rozmluvit, protože vidí problematické charakteristiky daného partnera.

Do lásky rozum prostě nemluví. Rozmluví se, až ve chvíli, kdy začnou intenzivní pocity lásky vyprchávat. Najednou si začínáme všímat menších i větších skvrn na charakteru nebo chování našeho partnera. Věci, které nám do určité doby přišly roztomilé, nás najednou rozpálí do běla, v tomto případě například ženy: „Nestará se o sebe, rozhazuje po bytě špinavé věci, nikdy nic nezařídí“. Muže pak pozvolna začíná trápit nedostatek pozornosti, pochval, štve ho kupovaná, nevařená večeře, nedostatek svádění a mnoho dalšího.“

Jestliže se na jedné straně nakumuluje příliš mnoho „chyb a nedostatků“, začne jeden nebo oba partneři uvažovat o rozchodu. To je velmi delikátní téma, zvláště, když jeden z partnerů stále miluje a ten druhý už nepřemýšlí o ničem jiném. Nicméně nemá dostatek síly, aby rozchod uskutečnil a začne více či méně (ne)uvědomovaně přivádět toho druhého do situací, které ho budou ničit, s cílem donutit ho k odchodu.

Jakákoliv forma násilí od blízké osoby je několikanásobně bolestná než od kohokoliv jiného.

Specifickou formou velmi bolestného psychického týrání je emoční chlad. Pro radostný partnerský život potřebujeme, aby naše emoce byly opětovány. Když opětovány nejsou, partneři obvykle upadají do konstantního stresu, beznaděje, vnitřního osamocení a velké bolesti.

Emoční chlad postupně, velmi rychle proroste do celého vztahu. Partner, který je tomuto chladu vystaven, nechápe: „Proč mne neobejme, proč mi nedá pusu, proč s cizími lidmi jedná lépe než se mnou…a proč je to tak systematické a neexistují výjimky?“ Emoční chlad se mění v arktický mráz, který spolehlivě zabije cokoliv živého. Velmi často se setkáváme s reakcemi pokusů o rozehřátí emočního chladu. Čím více chladu ve vztahu, tím více se snažím. Nosím partnerovi/partnerce dárky, zvu ho/ji na večeři a do kina, posílám zamilované zprávy. Takovéto aktivity stav beznaděje ještě prohlubují, protože „mrazivý partner“ každý pokus o smír ještě silněji zmrazí, aby bylo jasné, že emoce na jeho/její straně jsou opravdu čistě negativní.

V nezralých nebo problematických vztazích se to může dít roky. Oběť mrazivého chování je stále více vyčerpaná a často hledá příčiny v sobě: „Asi dělám něco špatně…musím mu/ji lásku vyjadřovat ještě více.“

To ovšem nezapadá do plánu mrazivého chování. On/ona přeci jasně dává najevo, že žádné pozitivní emoce již nemá a o projevy lásky nestojí. Jak tedy reagovat na stále nové dárky, objímání a vynucování si pozitivního vztahu?

„Co s tím?“ ptáte se?

Předně je nutné říct, že i když jeden z partnerů fakticky ublížil nebo ubližoval tomu druhému, často aniž by si to vůbec uvědomoval, k dlouhodobému emočnímu chladu by dojít nemělo. Vyčerpává totiž oba a ničí i ty nejmenší drobky pozitivna.

V případě, když ve vztahu začne něco drhnout, je třeba mluvit a společně vytvářet pozitivní zážitky.

Vztah je totiž z velké části formou paměti na zážitky. Z počátky převažují ty emočně pozitivní a silné, díky nimž  je vztah pevný. S přibývajícími roky, které spolu trávíme, musíme řešit provozní věci, děti a řadu problémů, které vytlačují to hezké, co jsme s partnerem prožili. Když se ptám klientů, co hezkého s partnerem zažili, často říkají: „Já už vlastně nevím.“ S přibývajícími sezeními klient dochází k „znovupoznání“, že první roky byly skvělé, s partnerem cestovali, chodili za kulturou, jen tak se toulali…a bylo jim spolu dobře.  Takovéto uvědomění může vztah znovu nastartovat k dalšímu růstu.

Když se ale dostaneme do fáze emočního chladu či emoční Antarktidy, tak je vše mnohem těžší.

Změnit to jde, snažit se ale musí oba. Boj s emočním chladem je těžký. V individuální i párové terapii se snažíme chlad pomalu ohřívat a tím opět probouzet hezký vztah. Řešíme to zvláště, když partneři mají děti, které emoční chlad  dokážou vnímat velmi dobře a mohou ho poměrně brzy přijmout jako způsob komunikace s druhými lidmi.

Jak poznáte, že od vašeho partnera vane emoční chlad?

• Partner si pečlivě hlídá, aby se vás nedotknul, neusmál se, neobjal vás.
• Verbální projev je vůči vám velmi odlišný od toho, jak partner běžně komunikuje s ostatními. V jedné minutě může například velmi mile mluvit s dětmi nebo návštěvou, ale když promluví k vám, hlas zní bez emočně, jako led*.
• Mrazící partner si dává pozor, aby neodpovídal na zprávy, jestliže to není nutné. Když vám náhodou odpoví, je to bez oslovení, pozdravu a všech částí, které zprávu dělají osobnější. A to i v případech, kdy si právě on (nebo ona) stěžoval, že lidé, kteří tohle dělají jsou nevychovaní. Nyní tímto způsobem využije další prostor pro zesílení emočního chladu.
• Když se ho/ji snažíte obejmout, stojí jako hadrový panák, aby bylo patrné, že pozitivní emoce opravdu nejsou namístě.
• Ze vztahu, kde bylo spousta hezkých zážitků, si vybírá jen ty negativní.
• Negativní zážitky a příhody generalizuje. Vztah byl možná do určitého okamžiku funkční, bylo v něm spousta hezkého, ale to mrazivý partner kompletně zapomene a když hovoří o vztahu, tak výhradně negativně. Najednou jako by si uvědomil, že dlouhá léta žil v hrůzyplném vztahu. To samozřejmě druhého partnera velmi zraňuje.
• Partner s vámi nechce být viděn na veřejnosti, případně jestli jste rodina, chce ukázat, že vztah je jen formální a nezbyla v něm žádná pozitivní emoce.
• Týraný partner se stává obětí a čím více je týrán/týrána, tím více se snaží a plazí se před chladným partnerem, jen aby chlad rozmrazil. Většinou neúspěšně.

V takovém vztahu jsou vlastně obětmi oba. Čím víc týrající, emočně chladný partner týrá, tím více chyb vidí na tom druhém a bez nadsázky můžeme říct, že mu vadí úplně všechno, někdy i to, jak druhý dýchá nebo že je vůbec někde poblíž.

Mozky obou se již po týdnech začnou měnit, fyzicky vznikají nové nervové spoje a charakter chování agresora i oběti se stávají v podstatě automatické.

Co s tím? Na prvním místě je uvědomění. Uvědomění a pojmenování, že něco není dobře. Chce to zklidnit emoce, což může být velmi těžké, a proto je namístě vyhledat párového psychoterapeuta. Ten může pomoci dojít k nějakému řešení, ať už je to rozchod nebo nastartování nových pozitivních emocí.

Život je příliš krátký na to, abychom žili na emoční Antarktidě. Nejlepší je vždy prevence. Vztahy je potřeba budovat, a to pozitivními interakcemi. Těch by mělo být za den více než těch negativních. Milé oslovení, pohlazení, úsměv a spousta dalších krásných a jednoduchých věcí nám pomohou vztah budovat a udržovat.

Co na závěr? Vztahy jsou to nejcennější, co máte. Výzkumy ukazují, že můžete mít vysoký krevní tlak, cukrovku nebo být obézní. Když ale máte vřelé vztahy s lidmi kolem sebe, budete výrazně zdravější a spokojenější, než když budete úzkostlivě dbát na zdravý životní styl, ale budete žít v negativním vztahovém prostředí. Jen pamatujme, že arktický mráz ve vztazích se musí snažit rozpouštět oba, postupně, ale předvídatelně. Např. v situaci, kdy si jeden nebo druhý odešel z domácnosti, říct si : „na vztahu budeme pracovat oba a když se budeme celý měsíc potkávat a setkání budou pravidelná, vrátíme se k společnému soužití.“

Nejpodlejší krok, který muže mrazivý partner učinit, když nechá druhého vystaveného krutému mrazu, bez vidiny naděje. Aby se takový vztah zpravil, pracovat musí. No a když arktický mráz dosáhne absolutního razu -235,5, musíte vztah odejít. Ať je to bolest sebe víc, partner, který vás s klidem nechá umrznout musí mít v mozku totálně degradovanou schopnost empatie, upřímnosti a lidskosti.

Vyhýbejme se vztahů, kde nás partner zpočátku neobejme, neřekne hezké slo, nejsou pro něj  samozřejmé věci jako letmé objetí, pohlazení, usmání, nečekaná milá sms. Teorie říká, že pozitivní zážitků bych měli mít ve svém život až 8 denně. Nemusíte je počítat, ale neučte se vnímat, který typ prožitků převažuje.

Obrázek: