Hloupá otázka? Vstáváte, prostě proto, že „musíte“? Nikoliv, vstáváte, protože máte sílu a motiv – tedy smysl. Možná si ho ráno neuvědomujete, protože jedete na „autopilota“, který prostě „musí“.
Ztráta smyslu
Jsou lidé, kteří ztratili sílu i smysl.
Vstát z postele a roztáhnout záclony se stane nemožným úkolem.
Svět je prázdný, bezvýznamný, hluchý. Kde není smysl, není síla.
Vstát z postele
Vstát z postele a vydat se na pouť často těžkou všednodenností se zdá být banální a samozřejmé.
Je to ale přitom ten největší a mnohdy i nejtěžší krok, který činíme.
Vykročením z postele – ať nás v daném dni čekají jakékoliv těžkosti, říkáme:
„Můj život má smysl.“
Přestože si ho většinou ani neuvědomíme. Smysl nám dává sílu. Sílu vykročit a kráčet dál.
Nalézt smysl
Nalézt smysl k vykročení do nového dne je obrovský dar. Je to nová naděje, že náš život jde dál, že se podaří nové věci. Nebo alespoň naděje, že někoho jiného potěšíme.
Nevstávejme automaticky a uvědomujme si své „smysly“, které nám dávají sílu jít tak trochu do neznáma.
Rodina, práce, poslání, Bůh nebo bůh…jakýkoliv smysl vám ráno pomůže otevřít oči a vykročit z postele je dar.
Vděčnost
No, a za dary a dárky bychom měli být vděční.
Nepouštějte ráno zamračeného autopilota.
Zkuste si projít, co vám dává sílu do nového dne.
Představte si to do nejmenších podrobností. Ať jsou to lidé, věci, myšlenky…
A zkuste pocítit vděčnost…
Opravdovou vděčnost za to, že dnes vstupujete do nového dne se smyslem, který vám dává sílu jít.
Smysl ani síla nejsou samozřejmé.
Jsou velkou výsadou těch, kteří ráno mohou vstát a jít.
Važme si toho.