Z DENÍKU PSYCHOLOGA 1: Účet pro každého z nás

Radek Ptáček Blog, Novinky

Zajímá Vás, jak vypadají dny a úvahy psychologa? Zkuste se začíst do příběhu dne 23. 12. 2020, kdy jsem měl v toto roce své poslední klienty.

První účet:

Jeden z nich byl příběh o dívce zmučené dlouhým rozvodem svých rodičů, který se táhl od jejích 9 let.

Dlouho chtěla být s oběma rodiči. Rodiče za mnou občas přišli, aby si postěžovali jeden na druhého. Později za mnou chodila jen dívka sama…

Vždy po několika měsících se prostřednictvím rodiče, u kterého byla, ozvala a přála si, abych rodičům sdělil, že má ráda oba.

Nevadí ji střídavá péče, ale trpí věčnými neshodami rodičů.

Z původně pozitivně laděné dívky se pomalu stávala vzdorující „žena“, která po 15. roce chtěla bydlet u mámy a s tátou se vídat, jak bude chtít.

Nebylo to projevem narušeného vztahu, ale jak mi řekla:

měla už dost stěhování“ a u mámy to bylo blíž do školy.

Táta to nevzal na vědomí a snažil se o soudní úpravu péče. Čím více si vynucoval „své týdny“, tím méně k němu dívka chtěla.

Již ve svých 16-ti letech to formulovala tak, že z otce, kterého měla ráda je „tyran“.

Ten ovšem žádným tyranem nebyl.

Byl to je zoufalý otec, který se snažil vynutit si přízeň své dospívající dcery.

Otec pochopitelně myslel, že to bylo záměrným vlivem matky, která vše popírala.

Dívka se tak zcela „zabednila“ a nechtěla otce ani vidět.

Přišly ale i světlé chvíle, kdy cítila, že to bylo s tátou prostě fajn, a chtěla to vrátit. V tom ji ovšem umě matka zabránila.

Marně jsem s rodiči mluvil, aby si uvědomili, že si v současné době budují vztah k dívce, jako k budoucí dospělé ženě, která si vše poskládá a rozhodne se o svém životě sama.

A tato žena 23. 12. stála za mými dveřmi.

Z nejisté dívky, kterou jsem poznal v 9 letech, se stala na první pohled sebevědomá, na svůj věk velmi kultivovaná žena. Objednala se sama.

Rozhovor nebyl dlouhý. Přišla mi poděkovat, za to, že jsem ji podporoval v samostatnosti a snažil se komunikovat její názory rodičům. Přišla mi také říct, že před měsícem oslavila 18. narozeniny.

A přesně den po nich odešla od rodičů fyzicky i psychicky. Změnila si číslo a je šťastná, že rodiče nevědí, kde bydlí.

Nebyl jsem v pozici, abych to hodnotil, pouze jsem dívku vyslechl. Zeptat jsem se jí ovšem musel:

Proč až tak?“

Dívka se nepřítomně zahleděla kamsi do minulosti a řekla mi:

Vy nejlíp víte, čím jsem si prošla. Pomalu se to skládalo a já už to nezvládala. Osmnácté narozeniny byly pro mě jedinou nadějí, která mně udržovala při životě.“

Dále mi pověděla, že již od 17. roku podrobně plánovala, jak od rodičů odejde. Pořídila si kufry, domluvila si nájem a čekala. Narozeniny měla 20. listopadu.

Bez jediného slova odešla. Zaslala pouze oběma rodičům sms:

„DEJTE MI POKOJ, OZVU SE, AŽ BUDU CHTÍT JÁ.

Prostě jsem jim vystavila účet a teď mohou přemýšlet o tom, co jsem jim celý život říkala.

Řekla s bezpochybnou rozhodností.

Dívka se mile rozloučila a odešla do svého velkého života.

Viděl jsem před sebou dospělou a rozhodnou ženu a kdesi vnitru myslel na dva rodiče.

Strhané a utrápené více než desetiletím boje o přízeň svojí dcery, kterou prozatím úplně ztratili.

Nezbývá jim nic jiného než čekat ve své samotě a přemýšlet o tom, co bylo a nikdy už nebude.

Byl to zvláštní den.

Druhý účet:

Později jsem ještě zavolal lékaři, který ošetřoval mého kamaráda.

Již několik týdnů leží na Jednotce intenzivní péče, původně pro selhání jater.

Roky měl velké problémy s pitím, od té doby, co mu jeho dospělý syn zemřel při nezaviněné autonehodě. Nedávno se k tomu při procházce v nemocnici přidal i COVID, který jeho stav ještě zhoršil. Byl udržován v umělém spánku…

Lékař, kamarád a kolega, nebyl moc sdílný.

Smutně a suše mi do telefonu řekl:

Co bys čekal doktore, Patrik se nějak choval a život mu teď vystavil účet. To se skládá jedna věc k druhé, no a jednou to život podtrhne a je to.“

Prostor pro další otázky vlastně nebyl.

Třetí účet:

Když jsem dorazil domů, tak jsem si v předvánočním večeru na chvíli otevřel novou knížku, která mi právě dorazila ze zahraničí. Knížku o zdraví a nemoci z pohledu epigenetiky (nový vědní obor, který se zabývá interakcí mezi genomem a prostředím).

Již samotný úvod mně v tomto podivném dni trochu vyrazil dech.

Shrnout by se dal asi takto:

Na začátku života každého z nás jsme jako nepopsaná účetní kniha. Naším chováním a myšlením zapisujeme vklady a ztráty. No a tento účet nám to jednoho dne podtrhne a sečte. Velké příjmy (zdravý životní styl a optimistická mysl) odmění dlouhým a spokojeným životem, jakékoliv ztráty pak nemocí a zklamáním.“

Slovo „účet“ mě ten den doslova pronásledovalo.

Čtvrtý účet:

Nemohl jsem spát, a tak jsem přemýšlel o příjmech a ztrátách na „svých účtech“.

A vlastně i o tom, jak moderní věda oživuje, prastarý pojem KARMA.

Myšlenku, z proudu hinduisticko-budhistické tradice, která popisuje přírodní zákon příčiny a následku:

Čin vykonaný se záměrem nebo vědomým motivem vede k následku tohoto činu, který zpětně postihuje aktéra samotného.

Jinými slovy: „egoistické jednání způsobuje utrpení, zatímco nesobecké jednání přináší štěstí.

Karma tedy neznamená „osud”, ale může být přeložena ze sanskrtu jako „čin” nebo „příčina a následek”.

Zarazilo mě, jak přesně koncept starý téměř 3.000 let vystihuje velká zjištění vědy 21. století.

Velká řada mých klientů, kamarádů, blízkých, žije v proudu dní a neuvědomuje si, že doslova každým krokem a myšlenkou si utváří svoji budoucnost.

Proč bych měl přestat kouřit…? Proč bych měl jíst zdravě..? Proč bych neměl pít alkohol..? Proč bych se měl s někým udobřit..? Proč..? Proč..?“

Ptá se řada lidí.

 

Odpověď je jednoduchá:

Protože život si vše zapisuje do své velké účetní knihy…“

A není žádný kuřák, který umírá na bolestivou rakovinu plic, ani člověk, který dostal ve 40. letech rozsáhlý infarkt myokardu, nebo rodič, kterého opouští dítě, který by nelitoval…

…nelitoval ve chvíli, kdy mu “život vystavil účet”.

 

Mysleme prosím na to, že vše, co děláme, kam se díváme, jak trávíme čas, ale i jak smýšlíme, se jednou ozve.

Každý z nás dříve či později dostane „svůj účet“…

 

Není to vyloženě Vánoční zamyšlení , ale pohled do dne a úvah prostého psychologa…