Psychologové jsou svědci a průvodci po světě různých životních předsevzetí a rozhodnutí.
Od úplně maličkých, ale těžko dosažitelných:
- sezení: „Potřebuji zhubnout, nemám na to vůli, jsem ze sebe úplně vyřízená.“
- sezení: „Skvělé, jsem na to plně připravena.“
- sezení: „Do příštího sezení začnu.“
- sezení: „Do příštího sezení začnu.“
- sezení: „Do příštího sezení začnu.“
- sezení: „Do příštího sezení začnu.“
- sezení: „Do příštího sezení začnu.“
- sezení: „Do příštího sezení začnu.“
- sezení: „Jdu od vás přímo do posilovny.“
- sezení: „Nemá to cenu, kašlu na to.“
Až po ta nejtěžší, která zpřeházejí životy, jaké jsme znali:
„Odejdu od něj/ni…sbalím si věci, děti a stěhuji se na druhý konec republiky.“
V dnešním zamyšlení se ovšem nechci věnovat těžkým rozhodnutím a velkým životním změnám, ale našim nejen novoročním předsevzetím.
I když Nový rok je předsevzetími zatížen více než jakýkoliv jiný den v roce.
Od řady psychologů slýcháme, že není dobré dělat jakákoliv předsevzetí na Nový rok, protože se jich většina nenaplní. A v tomto mají v podstatě pravdu. To dokazují četné studie několik desítek let staré (1) nebo i ty nejnovější (2).
Shodují se v tom, že téměř 80 % novoročních předsevzetí nepřežije jeden týden.
To může být opravdu stresující…nicméně stejnou pravděpodobnost úspěšnosti má i jiný den.
Můžeme se tedy ptát, jak dlouho trvá, než si upevníme nějaký dobrý zvyk. Například:
„Začnu se více hýbat a zhubnu.“
„Budu méně a zdravěji jíst.“
„Skončím s alkoholem.“
Jen hodně obtížně bychom našli nějaká ještě častější. Jestliže nové návyky plynoucích z našich předsevzetí mají tak malou životnost, zkuste odhadnout, jak dlouho trvá, než se nějaký žádoucí návyk upevní….
Řada populárních autorů řekne, že 3-4 týdny. Je to nadějné číslo, ale tolik času pro většinu z nás nestačí.
Skutečné výzkumy na skutečných lidech odhalují doslova anatomii vzniku dobrého návyku.
Je to pouhých 18 až 254 dní.
A to ještě pouze u méně než 30 % z těch, kteří nějaké rozhodnutí ke změně učinili.
Ano, většina z nás se se zapřením sebe sama a pevnou vůlí dostane k naplnění vlastního předsevzetí až skoro za rok. Do té doby nás bude přemáhat lenost, nechuť, nedostatek vůle.
Proč si ale nedávat předsevzetí?
Na jaký okamžik čekat?
Toto jsou vlastně snadné otázky. Jen cíle dávají našemu životu smysl. Jakmile uvízneme na mělčině našeho širého života s názvem „Nic už nemá smysl“, tak se z ní už nemusíme nikdy dostat.
Proto je nutné dávat si předsevzetí.
I s vědomím, že je opět nenaplníme. Ale dávají našemu životu směr.
Je to stejné jako s letadlem. Můžete mít nejmodernější letadlo na světě, ale jestli nevíte, kam letíte, nebude to mít smysl.
A co je vlastně ono „předsevzetí“, které určuje směr?
Předsevzetí označuje nějaké rozhodnutí, které je stanoveno dopředu, a my usilujeme o jeho naplnění. Je to tedy něco, co máme doslovně vždy před sebou.
Synonymy „předsevzetí“ jsou: úmysl, rozhodnutí, záměr, odhodlání, odvaha (4).
„Předsevzetí“ je prostě úmysl, který potřebuje odhodlání a odvahu.
Proto již samotné předsevzetí je nesmírně důležité.
Nyní je ovšem otázkou, jak daný úmysl naplnit. Jak doplout až do cíle.
Když si svůj život představíme jako loď na širém moři, tak si uvědomíme, že cíl je vždy nutný…i odvaha za ním doplout.
A v tomto máme dvě možnosti:
- Buď si vyhlédneme cíl, sedneme si k veslům a s maximálním úsilím plujeme tam, kam jsme naši pozornost nasměrovali. Veslování má ovšem jednu velkou nevýhodu. Ujedete sice rychle krátký úsek, ale pak vám dojdou síly. Navíc při veslování vždy sedíte zády k cíli cesty. Takže při zběsilém veslování ani nevíte, kam jedete.
- Nebo zacílíme svou loď, vytáhneme plachty a necháme se unášet směrem ke svému cíli, přičemž pevně držíme kormidlo a vždy směřujeme k cíli.
Tím nejčastějším přístupem je ten prvý. Nastavit si cíl, začít dramaticky veslovat…a do té doby, než dojedete do cíle, vám dojdou veškeré síly.
Ten druhý – může být pomalejší, ale svůj pohled neztrácíte z vysněné destinace. Cestou můžete také narazit na „dobrý vítr“ a dostat se tam, kam chcete, velmi rychle.
Klasickou poučkou pro zažití dobrého návyku jsou v angličtině „3R“: reminder, routine, reward.
Tedy:
- připomenutí: připravte si nějaké podněty, které vás vybudí k akci. Notifikace na telefonu, hodinkách, lístek s předsevzetím na nejčastějších místech ve vašem bytě – koupelna, lednice a tak ????. Nejlepší je ale mít přátele, kteří si dají stejné předsevzetí. Když víte, že nepůjdete sami si zaběhat nebo soutěžíte s někým blízkým, kdo rychleji „shodí“, je to nejlepší motivace.
- rutina: pro upevnění zvyku je nutná rutina. Stanovujte si cíl je na daný den: „Dnes jdu cvičit.“. Tohle je asi nejdůležitější zásada. Cíle pouze na jeden den a když to vyjde, tak si stanovit cíl pro další den.
- odměna: za každým naplněným cílem se odměnit, dobrý pocit je nejlepší, ale někdy k tomu můžete i něco přidat.
Takto se s napnutými plachtami dostane k cíli rychleji a bezpečněji, než když budete veslovat a stanovovat si velká rozhodnutí: „Letos zhubnu 15kg.“ To se stane jen velmi výjimečně.
Mnoho klientů, se kterými pracuji a pracoval jsem, pádlovali tak tvrdě a bez odpočinutí, až doslova padli.
Mým cílem v případě předsevzetí, úmyslů a záměru je přivést klienty k poznání, že lépe než veslovat, je roztáhnout plachty a volně plout Toto psychologie složitě vědecky prokazuje na přelomu 20. a 21 století, když tato myšlenka je velmi podobně rozpracovaná v Taoismu, jako princip „wu wej“, jehož kořeny počínají ve 3. – 4. století před naším letopočtem.
Tvorba nových návyků je extrémně složitá a náročná, mnohokrát při nich selžeme, ale když si budeme plánovat jen krátkodobé, splnitelné cíle, tak se k nim „schod po schodu dostaneme.“ ????
Literatura:
- Norcross, J. C., & Vangarelli, D. J. (1988). The resolution solution: Longitudinal examination of New Year’s change attempts. Journal of Substance Abuse, 1(2), 127-134.
- Höchli, B., Brügger, A., & Messner, C. (2020). Making New Year’s Resolutions that Stick: Exploring how Superordinate and Subordinate Goals Motivate Goal Pursuit. Applied Psychology: Health and Well‐Being, 12(1), 30-52.
- Lally, P., Van Jaarsveld, C. H., Potts, H. W., & Wardle, J. (2010). How are habits formed: Modelling habit formation in the real world. European journal of social psychology, 40(6), 998-1009.
- Kolektiv autorů. (2008). Slovník českých synonym a antonym. Lingea.
.